Dnes, kdy jsou hromadně zavírány hlubinné doly, je paradoxně velice obtížné sehnat alespoň koleje. I naše muzeum již dlouho shánělo pár metrů kolejí pod vystavené hunty. Až po kontaktu na majitele dolu RAKO se poštěstilo. V listopadu jsme zajeli do Rakovníka pro několik metrů kolejí. Tady jsme se setkali s majitelem a dnes již kamarádem Ing. Ivanem Černým. Během hornického povídání padl i dotaz na případné fárání, které nám Ivan přislíbil.
Nejprve však něco o hornictví na Rakovnicku a dole RAKO. První zmínky o těžbě černého uhlí v Rakovníku jsou z roku 1836, kdy Matěj Kubík z Podmokel obkolíkoval první lokalitu Zátiší. O pár let později už sousedil s dalšími těžaři. Byly tu založeny doly Magdaléna, Jan, Ignác, Marie Pomocné či Terezie. Postupně se doly sloučily a vznikly důlní společnosti Morávia a Horní společnost svatého Vojtěcha. Doly se ovšem potácely na hraně rentability, a tak roku 1857 fúzovaly do jediné společnosti Morávia. Poté, co povodně v roce 1882 silně poškodily místní černouhelné doly, které již nebylo možné obnovit, rozhodl se vlastník dolů - Moravská důlní společnost - využít zbylé budovy a zařízení pro výrobu keramiky. S tím souvisí i vznik dolu RAKO. Když pominu Ostravsko, tak důl RAKO v Lubné u Rakovníka je poslední činný hlubinný důl v Česku, kde se těží žáruvzdorné jílovce (lupek). Důl RAKO byl založen v roce 1919. Těžba surových lupků je zajišťována jednak hlubinně a další dvě třetiny produkce se těží povrchově v lomu Filip. Na dole se těží dobývací metodou zátinkováním a zpětným sestřelem.
Je tu 21. únor a my parkujeme u dolu RAKO. Po přivítání majitelem dolu Ing. Černým jsme se převlékli a vystrojili. Na nohy gumovky, na hlavy přilby s lampou a přes rameno sebezáchranný přístroj. A už stojíme v malé kleci pro šest osob. Aniž bychom dvakrát mrkli, vystupujeme sto metrů pod zemí na náraží těženého horizontu. Tady se nás náhle dotkne ten úžasný pocit klidu podzemí! Vše ostatní je zbytečné a to zůstalo tam nad námi. Zde se dovídáme smutnou věc, že před jámou stojí poslední vozy plné lupku. Majitel bohužel z ekonomických důvodů není schopen zainvestovat nové vypalovací milíře, jejichž provoz od května nařizují přísnější ekologické předpisy. Nicméně absolvujeme čtyř kilometrovou prohlídku funkčními důlními díly. Cestou nám Ivan vysvětluje celou problematiku současného stavu, kdy malý těžař je v podstatě jako Robinson na pustém ostrově, navíc obklopen fůrou předpisů a nařízení. Rovněž nám ukáže místa, na kterých se nedávno odehrály veškeré scény z podzemí pro vynikající film "Dukla 1961". Cestou míjíme stěnku s velkým otiskem pravěkých rostlin nebo malou ukázku nejkvalitnějšího černého uhlí - antracitu. Po vyfárání nás Ivan částečně uklidnil, že ukončením těžby lupku důl určitě nezanikne, neboť intenzivně jedná o dalších možnostech jeho využití. Takto povzbuzeni si odnášíme plno dojmů a k tomu dva kousky lupku, vypáleného a surového, pro naše muzeum ve Stráži pod Ralskem. Velký dík Ivane!
Za Hornicko-historický spolek pod Ralskem Miroslav Janošek
Foto: Jitka Krňanská
Foto 1: Členové hornického spolku s majitelem dolu RAKO Ing. Černým (vlevo)
Foto 2: Důl RAKO v Lubné u Rakovníka