Sedmý ročník tradičního prvomájového výletu, který každoročně pořádá náš Hornicko-historický spolek pod Ralskem pro širokou veřejnost, musel být i letos přeložen. Stejně jako vloni byl prvního května - kvůli „covidu“ - zastaven veškerý spolkový, kulturní a společenský život. Nicméně tradice se stejně neporušila a 27 turistů nasedlo 6. července časně ráno do autobusu, aby navštívili památky Podbrdska "železárny mocnářství" a "zlatonosné" střední Povltaví. Mníšek pod Brdy je spjat se zemskou stezkou mezi Čechami a Bavorskem, která Mníšku přinášela čilý obchodní ruch a s ním nemalé zisky z obchodu i ze cla. Povinností zdejších bylo však střežit tuto důležitou zlatou stezku.
První a hlavní cíl výletu je železnorudný důl Skalka. Asi málokdo by čekal, že se právě zde nachází jeden z nejzajímavějších zpřístupněných železnorudných dolů v Česku. Nejstarší prokazatelná těžba spadá do období, kdy zde žili Keltové, tedy 4. – 1. stol. př. n. l. V té době se těžily rudné výchozy pouze povrchově. Hlubinná těžba pak započala ve středověku a pokračovala až do druhé poloviny dvacátého století, kdy roku 1966 vyjel poslední vozík rudy. Na podzim roku 2004 zahájila Montánní společnost o.s. práce na zpřístupnění dolu, které ostatně v tomto rozsáhlém díle stále pokračují. Když jsme si prohlédli centrum dolu a vyjeli důlním vláčkem opět na denní světlo, předali jsme představiteli společnosti, panu Igoru Gajduškovi, naši čestnou medaili za nesmírně těžkou a nekončící práci na zpřístupňování tohoto úžasného důlního díla.
Druhou zastávkou je 533 metrů vysoký ostroh nad Mníškem v Brdské vrchovině a zároveň poutní místo Skalka. Tento nádherný barokní areál tvoří kostelík sv. Máří Magdaleny, klášter, křížová cesta a poustevna, ve které trávil volné chvíle kardinál Miloslav Vlk. Po procházce krásným areálem, ve stínu mohutných stromů a výhledu na Mníšek s okolím, jsme přejeli k zámku. Zámek byl poslednímu majiteli, baronu Kastovi, po druhé světové válce zabaven za kolaboraci. Poté dlouhá léta sloužil jako archiv ministerstva vnitra. Od roku 2000 jej spravuje ministerstvo kultury. Po opravách a doplnění inventáře se stal turistickým lákadlem města. Horké poledne jsme přečkali na obědě ve stínu restaurace U Benáků, přímo uprostřed náměstí a před usednutím do autobusu jsme ještě viděli kostel svatého Václava, sochy svatého Jana Nepomuckého a spisovatele Františka Xavera Svobody či pomník padlým v první světové válce.
Usedáme opět do autobusu a jedeme do 13 km vzdáleného královského horního města Nového Knína, které leží na zlatonosné říčce Kocábě. Jádro města s kostelem svatého Mikuláše je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Nachází se tu dále barokní radnice, kašna, socha Immaculaty, několik pěkně opravených měšťanských domů a budova mincovny. V mincovně byl prokazatelně od 16. století horní úřad, kde se vytěžené zlato z okolí shromažďovalo, než bylo odesláno do královské pokladny. Tady jsme si prohlédli muzeum zlata, které tu sídlí od roku 1999. Mimo jiné tu je i exposice k mistrovstvím světa v rýžování zlata, které v Novém Kníně v letech 1999 a 2020 pořádal Český klub zlatokopů. Tím navázal na Kelty, kteří tu rýžovali už v období př. n. l.
Ještě rychle přejet do nedaleké Prostřední Lhoty, kde je umístěno v krásné budově barokního špýcharu Muzeum života venkovského obyvatelstva středního Povltaví. Je zde nashromážděno neskutečné množství všeho možného, co lidé potřebovali a využívali k životu. Ještě společná fotka a unavení, ale spokojení účastníci usedají do autobusu a míří k domovu.
Za Hornicko-historický spolek pod Ralskem vyjadřuji velký dík všem, co odložili pohodlí a vyrazili s námi na výlet.
Zdař Bůh. M. Janošek
Foto 1: Železnorudný důl Skalka (foto: HHS pod Ralskem)
Foto 2: Předání čestné spolkové medaile Igoru Gajduškovi (foto: HHS pod Ralskem)
Foto 3: Účastníci zájezdu (foto: HHS pod Ralskem)