Historie hornictví v PEZINKU
Ve dnech 10. - 12. srpna 2012 se v Pezinku konala oslava desetiletého trvání Malokarpatského Baníckého spolku, který vznikl na pracovišti bývalých Rudných dolů závodu Pezinok 17. 8. 2002, kdy se konala ustavující schůze. Tehdejšího zasedání a ustanovení spolku se zúčastnili členové Bánskoštiavnicko-hodrušského baníckého spolku. Nově vzniklý Malokarpatský spolek si předsevzal obnovovat, udržovat a rozšiřovat historické cechovní zvyky a tradice a dávat okolí na vědomí, že hornictví vždy patřilo do regionu Malých Karpat. Od té doby spolek žije svým aktivním životem. Členové se účastní všech dostupných akcí spojených s historií hornictví, pořádají exkurze, účastní se odborných seminářů, pořádají výstavy a přednášky. Ve spolupráci s MěÚ v Pezinku pomáhají zajišťovat různé společenské akce. Udržují čilé styky se spolky v České republice, se kterými se pravidelně stýkají a navzájem navštěvují. Patřili k nejpočetnější slovenské delegaci na Chomutovském krušení v roce 2012 a byli i součástí slovenské delegace na Evropských hornických a hutnických dnech v Heerlen v Holandsku.
Co víme o historii hornické činnosti v okolí Pezinku? Ve druhé polovině 13. století založili němečtí kolonisté v místě současné léčebny (bývalých lázní) osadu Zumberg. Osada se připomíná v listině krále Ladislava 5. ledna 1287 a její vznik souvisí s těžbou zlata. Osada zanikla v 15. století. Malokarpatský banícky spolok se rozhodl uctít památku svých předchůdců postavením malé kapličky zasvěcené patronovi horníků, sv. Klimentovi. Realizace proběhla v r. 2010. Kaplička stojí u parkoviště sanatoria a začíná u ní Banícky naučný chodník, který spojuje nejznámější důlní díla a provozy těžební činnosti v regionu. Těžební činnost v okolí Pezinku byla zaměřena na využití tří surovinových zdrojů. Základním těženým nerostem byl pyrit na ložisku Ferdinand-Karolina. Pyritové zrudnění se váže na vložky grafitických břidlic v amfibolitech. Na ložisku Kolářský vrch pak byla použita povrchová-lomová dobývací metoda. Zlatorudné hornictví lze rozdělit na dvě etapy. Začáteční fáze dobývání zahájená patrně již ve 13. století a možná i dříve. Písemné doklady jsou z r. 1365 od krále Ludovíta a z r. 1537 od krále Ferdinanda. Hlubinnému dobývání patrně předcházelo rýžování. Znovu oživení těžby nastává v 18. století. Přesné údaje o těžbě chybí, ale je zaznamenáno, že v letech 1811 - 1823 bylo odevzdáno do Vídně 58,75 kg zlata a za roky 1826 - 1827 bylo odevzdáno 20,775 kg zlata. V roce 1862 těžařská společnost zanikla. Z revíru pochází i jedna z nejstarších důlních map, kterou vyhotovil 20. 9. 1776 J. Lill. Mapa je uložena ve Státním ústředním archivu. Slovensko patřilo mezi několik evropských zemí produkujících antimon. Těžba několikrát převyšovala potřeby Československého hospodářství. Na lokalitě Pezinok se průmyslově nejvíce využívalo ložisko Kolárský vrch. Těžba byla zahájena již v roce 1790. V letech 1900 - 1938 byla těžba sporadická, nárůst zaznamenala až v době okupace. K úplnému zastavení došlo v roce 1991. Na lokalitě Pezinok byla vybudována i úpravna na zpracování vytěžené suroviny. Jednalo se o klasický způsob zpracování, kdy po hrubém drcení následovalo mletí v kulových mlýnech, klasifikace na spirálových klasifikátorech, dvoustupňová flotace. Proces byl ukončen sušením koncentrátu a ukládání odpadních písků na odkaliště. Málo známou skutečností, nepřímo vázanou na hornickou činnost je pezinské lázeňství využívající důlních sirnoželezitých vod, vytékajících ze starých důlních děl. Provoz lázní se připomíná již v r. 1590. V r. 1777 byla vybudována první zděná budova, kde do jednotlivých kabinek se přiváděla teplá i studená voda. Mezi ctěné návštěvníky patřil císař František I., který lázně navštívil v r. 1811. V r. 1846 navštívil lázně arcivévoda Josef. Koncem 19. století patřily lázně v Pezinku k jedněm z nejoblíbenějších v tzv. Horním Uhersku. Neudržely však krok s vývojem lázeňství v okolních lokalitách (vznik termálních lázní) a r. 1923 zanikly.
Ing. Jan Holinka