Prvomájová tradice hornického spolku
První máj je lásky čas. To neznamená, aby již léta zamilovaní nejeli s naším hornickým spolkem na již
pátý tradiční prvomájový výlet. Na výletě došlo i k nejednomu polibku pod rozkvetlou třešní! Velice si
vážíme tradičních účastníků našich zájezdů a letos se přidali další. Rok 2019 je v tomto směru
rekordní, to jest 32 účastníků. Ti museli být skoro ráno na zastávce autobusu v České Lípě, ve Stráži
pod Ralskem, Mimoni a Kuřívodech. Náš cíl je Žacléřsko!
První zastávkou po dlouhé cestě je dělostřelecký srub Stachelberg. To není obyčejný řopík, kterých je
po České republice rozeseta celá řada. Není to ani jedna z dalších velkých vojenských pevností, které
měly sloužit k obraně republiky před nacistickým Německem. Je to totiž největší vojenská
dělostřelecká tvrz v Československu a pátá v Evropě. Areál Stachelbergu (Ježová hora) střežil údolí
mezi Krkonošemi a Vraními horami. Projektováno bylo 11 srubů propojených labyrintem podzemních
chodeb pro zázemí 800 mužů plus dalších 240 vojáků na povrchu. Stavět se začalo v roce 1937 a
dokončeno mělo být v roce 1941. Bohužel se stihlo vylámat jen podzemí. K vybetonování došlo jen k
desetině podzemí, to jest 3,5 km chodeb v hloubce 25 až 60 metrů pod povrchem. Tady si dovolím
smeknout před našimi výletníky, kteří ve věku 80 plus dokázali sestoupit a opět se po schodišti vrátit.
Překonali 36 výškových metrů, sešli a opět vystoupali do 13. patra věžáku. V těsné blízkosti srubu v
nadmořské výšce 632 metrů stojí rozhledna Eliška z roku 2014. Její architektura vychází z vojenských
pozorovacích stanovišť, a tak nenápadně zapadá do celého areálu.
Druhé zastavení je na dole Jan Šverma v Žacléři, který leží ve východní části Krkonoš.
Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Žacléře bylo hornictví, se kterým město vzkvétalo a s jehož
koncem život zde výrazně upadl. To jsme viděli při průjezdu městem (opuštěné a chátrající hornické
kolonie, které musely být svého času živou chloubou města)! Nejstarší doklady o dobývání černého
uhlí v Žacléři jsou ze srpna roku 1570. Masivní rozvoj těžby nastal ve druhé polovině minulého století.
Důl Jan Šverma, postavený v letech 1961 až 1964, je skutečně jediným skanzenem, který prezentuje
velkokapacitní těžbu černého uhlí z druhé poloviny dvacátého století. Viděli jsme těžní stroj typu
2B6035 vyrobený roku 1961 v ČKD Praha, závod Slaný. Dominantní postavení dolu Jan zaujímá
dvoupodlažní šachetní budova s ocelovou těžní věží a spojovacími mosty s dolem Julie a úpravnou
uhlí. Ti odvážní z nás - včetně nejstaršího účastníka 84 letého pana Machoni - vystoupali na vrchol
těžní věže k lanovnicím, odkud se nám otevřelo panorama východních Krkonoš. Třetí zastávka je na
měděném dole Bohumír v Jívce, který ukončil činnost před více než padesáti lety. Prošli jsme 400
metrů dlouhou trasu, kde jsme potkali figuríny horníků při různých pracích. Na křižovatce sledných
chodeb a překopů nám průvodce pustil na zdi instalované plátno se dvěma krátkými videošoty - důlní
dopravu a trhací práce.
Poslední zastávkou je Horní Dřevíč u Stárkova. Tady nás přivítal potomek původního mlynáře, který
znovu otevřel a zprovoznil jediný prvorepublikový funkční vodní mlýn v Královehradeckém kraji -
mlýn Dřevíčko! Pan otec nás provedl mlýnem plným řemenů, které přes velké i malé řemenice
roztáčejí větráky, loupačky, mlecí válce, šnek míchačky, excentr vysévače a další spoustu zařízení.
Tady jsme si uvědomili úžasný um našich předků! A už nám nezbylo než spěchat domů. Nemohu než
konstatovat, že nabitý sváteční den se opět vydařil! Díky všem účastníkům a Zdař Bůh!
Za Hornicko-historický spolek pod Ralskem Miroslav Janošek